Dítě je dar života. Né každý má to štěstí stát se maminkou či tatínkem a tak je naším posláním pomáhat dobrým lidem stát se rodiči.

Příběhy

Dagmara, 39 let

Jsme velká rodina, máme dvě holčičky 4 a 5 let. Třetí dítě jsem v pátém měsíci potratila. Lékař mi řekl, že bych měla zkusit po roční pauze IVF. Bylo to pro mě něco nového a docela stresujícího, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Podstoupit všechna ta vyšetření, být hlídaná a hlídání plodu, hrůza. Asi nejstresovější byl test plodové vody. Některé ženy se ho bojí kvůli 4% riziku potratu. Moje kamarádka mi řekla, ať nic nečtu a soustředím se na sebe a moje holčičky a ať zkusím IVF, že nemám co ztratit, v zásadě mám splněno. Můj muž to pojal po svém i s holkama. Jdeme si pro bratříčka do téhle kliniky a musíme maminku podržet, uklidnit a být s ní, říkal hlasitě našim dětem. Bylo to nejfantastičtější období, které jsem prožila. Dnes máme ročního chlapečka. Domnívám se, že psychická podpora rodiny je pro ženu to nejdůležitější.

Dana, 45 let

Dítě jsem chtěla od chvíle, kdy jsem poznala mého třetího přítele a současného manžela. On už měl dvě děti z prvního manželství a tak pro něj ta touha nebyla tak silná, jako pro mě. Nebyla jsem také už nejmladší. Po ročních pokusech přirozenou cestou jsem nás přihlásila na umělé oplodnění. Ze začátku to muž nebral úplně vážně, až do té doby, než se svěřil šéfovi, který si rád na toto téma popovídal a fandil mému muži. Seznámili jsme se a scházeli se i s jeho ženou. Byla to taková energie a podpora, že se nám druhý pokus povedl. Chci říci, že podpora ze strany rodiny a přátel je opravdu, zejména v tomto období, velmi důležitá.

Lenka, 34 let

Odmalička jsem chtěla mít velkou rodinu, velký dům a skvělého muže. Kromě dětí jsem měla všechno. Proto jsem veškerou energii soustředila na dítě, můj muž ze mě šílel. Musel mi píchat do břicha hormony, já nebyla schopna. Skončila jsem v práci, abych se nestresovala a muž mě živil, byl to jeho nápad. Bylo to ještě horší, četla jsem snad všechno o mateřství, co bylo na internetu a upnula se na naší neúspěšnou situaci ještě víc. Muž šílel ještě víc a našel si milenku. Zkrátím to, rozvedli jsme se, já si našla skvělou práci a začala jsem se soustředovat na projekty v zaměstnání. Po roce jsem se jsem potkala s mým novým mužem, on byl sám a já byla sama. Zapracovala chemie a skončilo to miminkem. Další dítě už jsme si pořídili přes IVF, vyšlo to hned na poprvé.

Napište nám svůj příběh