Dítě je dar života. Né každý má to štěstí stát se maminkou či tatínkem a tak je naším posláním pomáhat dobrým lidem stát se rodiči.

Příběhy

Barbora, 42 let

Ráda bych všem doporučila jít na umělé oplodnění již po roce, pokud to nejde přirozenou cestou. Neztrácejte čas, jestli chcete mít více dětí. Já jsem váhala a stále v životě váhám a přemýšlím, jestli je partner ten pravý, zda utáhneme hypotéku a jestli se k nám a našemu cestovatelskému životu dítě hodí. Vždy mě něco rozhodí. Tři roky jsme se pokoušeli o dítě a nešlo to. Čas běžel a my s mužem dospívali. Když jsme se rozhodli pro IVF, už zbýval jen rok na tři pokusy. Poslední vyšel, ale to už jsem se na to tak nesoustředila a můj muž se neskutečně o mě staral. Nabrala jsem tak pocit jistoty, že když to nevyjde, zůstane mi bezva chlap a třeba si dítě adoptujeme. A dnes mám první dítě přes IVF a druhé přirozenou cestou.

Irena, 41 let

Když jsme se pokoušela ve svých 27letech otěhotnět, myslela jsem si, že to bude snadné! Stačí vysadit antikoncepci, kterou jsem užívala od plnoletosti. V té době jsem se poznala se svým manželem,začali jsme žít docela intimně a domnívali jsme se, že miminko bude brzy na světě. To jsem ještě nevěděla, jaké peklo mě čeká. Dva roky zkoušení a nic! Dalších pět let docházení na různé kliniky a čerpání tří pokusů hrazených pojišťovnou, další pokusy už jsme si hradili s mužem sami. Chyba byla prý ve mně. Nedostatek hormonů, takže jsem si je píchala a jedla v docela hojném množství. Začaly se dostavovat vedlejší účinky, vyrážky, nervozita a psychické vypětí z toho, že už nikdy nebudu matkou. Viděla jsem, jak trpí i můj muž, začal více pít, chodit do barů. V 37 letech mi oznámil, že se se mnou rozvádí, důvod - nejsem schopna mu dát dítě. Byla jsem na dně. Pak jsem potkala svého současného a milujícího partnera. Znovu jsme zkusili umělé oplodnění, poprvé to nevyšlo, na podruhé už ano. Na miminko se tehdy složila celá naše rodina. Teď si mateřství náležitě užívám a jsem šťastná.

Napište nám svůj příběh